Narodila se roku 1946 do selské rodiny. V 50. letech rodina perzekvována.

Ivana Janů se narodila 14. března 1946 ve středočeské vesnici Plazy v okrese Mladá Boleslav v rodině místního sedláka. Hospodařili na dvaceti hektarech půdy, chovali koně, krávy, prasata, ovce. O to všechno přišli, když bylo Ivaně šest let. Její otec odmítl vstoupit do JZD, rodina chodila do kostela a Ivana a její sestry se nestaly pionýrkami. O studiích v tuhých podmínkách padesátých let nemohla být řeč, v patnácti letech nastoupila do podniku Zemědělské stavby. Pracovala manuálně i s lopatou mezi stavebními dělníky, většinou nekvalifikovanými. Doba největších represí však zvolna odeznívala a Ivana mohla při zaměstnání absolvovat střední průmyslovou školu stavební a po maturitě, v době uvolnění 60. let, udělala zkoušky na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Po absolutoriu v roce 1972 nastoupila jako podnikový právník ve stavebnictví. Mohla tak uplatnit svoje vzdělání i zkušenosti z dřívější praxe.

Hned po sametové revoluci v roce 1989 se Ivana Janů vrhla do víru událostí, byla kooptována do tehdejší České národní rady, následně dvakrát úspěšně kandidovala do parlamentu, podílela se na tvorbě Ústavy České republiky. V listopadu 1993 byla poprvé jmenována prezidentem republiky Václavem Havlem soudkyní a místopředsedkyní Ústavního soudu České republiky, roku 2001 byla zvolena Valným shromážděním OSN soudkyní Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii v Haagu. Od roku 2004 je opět ústavní soudkyní.

Život v normalizaci

Morálka po okupaci

Život v normalizaci | Archiv Paměti národa

Během normalizace už nešlo o život. Přesto lidé byli ochotní kvůli nepatrným výhodám ohýbat hřbety.

Kolektivizace

„Dcera kulaka“

Kolektivizace | Archiv Paměti národa

Ivana Janů vzpomíná na dětství s cejchem „dcery kulaka“.