Ludmila Klukanová

Narodila se roku 1936 jako první ze tří dcer do selské rodiny v obci Lipník na Vysočině. Rodina v 50. letech dlouho odmítala vstoupit do JZD. Zážitky z období zániku selského stavu reflektuje ve své literární tvorbě.

Lipník u Hrotovic je malá vesnice na Vysočině. Přestože půda tam nebyla nikdy příliš úrodná, živila se většina tamního obyvatelstva zemědělstvím. Osmnáct hektarů polností obdělával i sedlák Rudolf Šabata. Dne 5. října 1936 se rodině Šabatových jako první dítě narodila dcera Ludmila. Tatínek se za války angažoval v protinacistickém odboji, zároveň byl to, čemu se říkalo „písmák“ – hodně četl a vůbec se společensky angažoval. Lásku k literatuře po něm zdědila i malá Ludmila. Poté, co v roce 1950 vychodila měšťanku, však mohla na další studia zapomenout. Byla totiž dcerou „kulaka“.

Od roku 1949 totiž v Československu probíhala kolektivizace. Všichni zemědělci byli represivním aparátem i ekonomickým tlakem nuceni zbavovat se polností a majetku, které jejich rodiny vlastnily po generace, a vstupovat do jednotných zemědělských družstev zakládaných po vzoru sovětských kolchozů. Pan Šabata nebyl žádný „velkostatkář“, vstupu do JZD se však tak jako ostatní hospodáři ve vsi dlouho bránil. On i celá rodina se tak stali „třídními nepřáteli“ a takovým lidem nový režim humanitní vzdělání poskytovat nemínil. Ludmila Šabatová, později provdaná Klukanová, tak namísto plánovaného gymnázia mohla od roku 1953 studovat pouze zdravotnickou školu, maturitu složila až během uvolnění poměrů v roce 1968. Stala se spisovatelkou. Ve svých dílech reflektuje především období zániku selského stavu v období komunistické totality.