František Zahrádka

Narozen 1930, skaut, protikomunistický odbojář, politický vězeň 50. let. Převáděl uprchlíky přes hranice, následně byl zatčen a v letech 1949–1962 vězněn, spoluzakladatel Muzea třetího odboje a Památníku obětem komunismu Vojna u Příbrami.

František Zahrádka se narodil roku 1930 v Děčíně. Během války vyrůstal v Českých Budějovicích. Po válce se věnoval skautingu a učil se radiomechanikem. Studia ukončil krátce po komunistickém převratu, a když viděl, že komunisté začínají perzekvovat piloty, kteří za druhé světové války bojovali v řadách RAF, rozhodl se pro cestu protikomunistického odboje. Během skautských výletů a táborů dobře poznal pohraničí – a tak začal v šumavské divočině převádět uprchlíky na Západ. V lednu 1949 šel přes šumavskou hranici poprvé a pak ještě několikrát. Do svobodné země pomohl přejít jedenácti lidem včetně svého bratra Ludvíka. Po jednom přechodu v červenci 1949 se spojil s americkou tajnou službou (CIC) a plnil pro ni řadu úkolů. Vedle toho s přáteli tiskli protirežimní tiskoviny. Dne 3. září 1949 zatkli Františka Zahrádku příslušníci Obranného vojenského zpravodajství. Soud se konal 8. a 9. prosince 1949 a trest byl, jak bylo tehdy zvykem, krutý. Zahrádka byl odsouzen za zločin velezrady a vyzvědačství k dvaceti letům těžkého žaláře. Týden po soudu byl transportován do věznice Plzeň-Bory. Následovala obvyklá muklovská anabáze a práce v uranových dolech. Nejprve byl deportován do jáchymovského uranového lágru Nikolaj. Následovaly tábory Vykmanov, Vojna a Bytíz na Příbramsku. Propuštění se František Zahrádka dočkal na podzim 1962. Nastoupil – tentokrát už jako civilní zaměstnanec – k Uranovým dolům Příbram, kde pracoval až do odchodu do důchodu na počátku 80. let. V roce 1968 se podílel na vzniku společenství K 231 (sdružení bývalých politických vězňů). Po roce 1989 zakládal příbramskou pobočku Konfederace politických vězňů, a nebýt jeho úsilí, asi by nevzniklo Muzeum III. odboje ani rozsáhlý Památník Vojna u Příbrami.