Domácí odboj

Prakticky bezprostředně po okupaci Československa nacistickým Německem v březnu 1939 se začal utvářet československý domácí odboj.

Můžeme rozlišit dva jeho proudy – demokratický a komunistický, který se aktivizoval až poté, co Německo v roce 1941 napadlo Sovětský svaz. V rámci demokratického odboje působilo několik skupin: Politické ústředí, které se ustavilo už krátce po Mnichovu, levicově orientovaný Petiční výbor Věrni zůstaneme, v organizaci Obrana národa byli aktivní zejména příslušníci někdejší československé armády (v jejím rámci zpočátku působili také slavní Tři králové – Josef Balabán, Josef Mašín a Václav Morávek). V roce 1940 byly tyto organizace částečně gestapem rozehnány, proto společně vytvořily jeden orgán, který je zastřešoval – Ústřední vedení odboje domácího (ÚVOD). Jeho hlavním úkolem bylo koordinovat odbojovou činnost v protektorátu, udržoval také rádiové spojení s exilovou vládou v Londýně, které předával zpravodajské informace.

V létě 1941 bylo ustanoveno II. ilegální vedení KSČ v čele s Janem Zikou, které společně s ÚVOD koordinovalo svůj postup v rámci Ústředního národního revolučního výboru. Domácí odboj však byl po uvedení Reinharda Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora vystaven ze strany německých bezpečnostních orgánů velkému tlaku, který vyvrcholil po úspěšném atentátu na Heydricha v květnu 1942. Domácí odboj tak byl silně zdecimován a trvalo poměrně dlouhou dobu, než se opět zformoval. Největší organizací se postupně stala Rada tří, významný byl například také Předvoj, organizovaný komunistickou a evangelickou mládeží. V této době také nabývá na intenzitě partyzánský boj, především v horských oblastech a na Vysočině. Do činnosti domácího odboje se zapojují paradesantní výsadky ze západu i z východu – zatímco západní odboj se spíše soustředil na vytváření podmínek pro celonárodní povstání, úkolem komunistického odboje bylo usnadnění postupu Rudé armády a rychlé osvobození republiky.