- Fotografie 21
- Video 1
- Pamětnické klipy 20
- Archivní klipy 0
- Příběhy 20. století 0
Holokaust (židovský ekvivalent šoa) je pojem, jímž označujeme systematické pronásledování a hromadné vyvražďování Židů nacisty v období druhé světové války.
Někdy je pod tento pojem zahrnována i perzekuce dalších etnických, náboženských a politických skupin obyvatelstva (např. Romů, tělesně a mentálně postižených, homosexuálů aj.).
Už krátce po nástupu Adolfa Hitlera k moci byla v Německu zaváděna rozmanitá protižidovská opatření, která se s postupující nacistickou expanzí rozšiřovala i na další evropské země. Hitler poprvé ohlásil svůj úmysl „konečného řešení židovské otázky“ na počátku roku 1941. Plán praktického provedení této politiky propracovala konference ve Wannsee, která se konala o rok později. Židé z Německa i okupovaných území byli soustřeďováni nejprve v ghettech, později v koncentračních a vyhlazovacích táborech, jakými byly například Osvětim-Březinka, Treblinka, Belzec, Chelmno, Sobibor či Majdanek. Jednotky Einsatzgruppen měly na svědomí další statisíce židovských obětí v masakrech konaných především v Polsku a dobytých částech SSSR. Nacistické vraždění si vyžádalo život šesti milionů evropských Židů, osmdesát tisíc z nich bylo československými občany.
V protektorátu Čechy a Morava začali být Židé od podzimu 1941 soustřeďováni v terezínském ghettu – nejprve v bývalých kasárnách, po vystěhování původních obyvatel v polovině roku 1942 i v civilních domech. Do Terezína proudily tisícové transporty Židů nejen z protektorátu, ale i z Německa, Rakouska, Nizozemska, Dánska a koncem války i ze Slovenska a Maďarska. Život velké části z nich skončil v osvětimských plynových komorách, na 35 000 vězňů zemřelo přímo v Terezíně v důsledku stresu, hladu a hrozných ubytovacích a hygienických podmínek. Za necelé čtyři roky prošlo terezínským ghettem více než 140 000 židovských vězňů.
Fotografie
Zdi Pinkasovy synagogy v Praze jsou popsány jmény obětí Holocaustu z řad českých a moravských Židů.
Tajná židovská škola v Holicích na Pardubicku v letech 1941 - 1942
česko-německý nápis na obchodě
Po vzniku protektorátu začala pro československé Židy platit mnohá protižidovská opatření, která je postupně odsouvala na okraj společnosti.
Po vzniku protektorátu začala pro československé Židy platit mnohá protižidovská opatření, která je postupně odsouvala na okraj společnosti.
Po vzniku protektorátu začala pro československé Židy platit mnohá protižidovská opatření, která je postupně odsouvala na okraj společnosti.
Po vzniku protektorátu začala pro československé Židy platit mnohá protižidovská opatření, která je postupně odsouvala na okraj společnosti.
Po vzniku protektorátu začala pro československé Židy platit mnohá protižidovská opatření, která je postupně odsouvala na okraj společnosti.
Po vzniku protektorátu začala pro československé Židy platit mnohá protižidovská opatření, která je postupně odsouvala na okraj společnosti.
Po vzniku protektorátu začala pro československé Židy platit mnohá protižidovská opatření, která je postupně odsouvala na okraj společnosti.
Povolávací příkaz do transportu
plakát z Terezína
Většina z nově příchozích šla rovnou na smrt, jen malé hrstce se podařilo projít selekcí.
Staří lidé, lidé nemocní a děti mladší patnácti let měli minimální šanci nacistické vraždění přežít. Pokud Němci někomu dali šanci přežít, pak to byl práceschopný člověk.
kresba Osvětimi od Oldřicha Stránského
V koncentračních táborech byly využívány kapely, které měly vězně uklidnit na cestě do plynu, nebo aby se vězňům lépe pracovalo.
Vězni byli nuceni spát na třípatrových palandách, namačkáni vedle sebe.
Video
Felix Kolmer: Chleba od velitele terezínského tábora
()Pamětnické klipy
Protižidovská opatření očima dětí
Jana Dubová | Archiv Paměti národaKdyž bylo Janě Hellerové 13 let, musela úřadům odevzdat svoje milované kolo. Jenom proto, že se narodila jako Židovka.
Sestřenice, která kopla vojáka
Leopold Färber | Archiv Paměti národaBoskovičtí Židé byli za války deportováni do koncentračních táborů. Jelikož Leopold pocházel ze „smíšeného manželství“, do transportu na rozdíl od mnohých blízkých nemusel.
Postupné vylučování židů ze společnosti
Anna Hyndráková | Archiv Paměti národaV této ukázce Anna Hyndráková vzpomíná, jak její rodinu zasáhla postupně zaváděná protižidovská opatření, jak se změnilo chování nežidovského okolí vůči ní.
Esesačky
Anna Hyndráková | Archiv Paměti národaAnna Hyndráková vzpomíná na krutost esesaček, které měly nad vězni dozor.
Šifrovaná korespondence z Osvětimi
Anna Hyndráková | Archiv Paměti národaVězňům bylo dovoleno z Osvětimi psát zprávy svým blízkým – museli je však šifrovat.
Osvětimské sny
Oldřich Stránský | Archiv Paměti národaKdyž se někdy v Osvětimi našla volná chvilka, kdy si mohl Oldřich Stránský oddechnout, nejraději přemýšlel o tom, jak by svět měl vypadat. Byl to svět založený na svobodě a demokracii.
Sebekázeň aneb jak přežít
Oldřich Stránský | Archiv Paměti národaKdyž člověk dodržuje své zvyky a zásady i tehdy, kdy se to jeví jako nemožné, když dokáže jet dál ve svých zajetých kolejích i za extrémně ztížených podmínek, má bod navíc ve hře o přežití. Oldřich Stránský se držel zuby nehty svých skautských ideálů – a to mu pomohlo.
Za mrtvolu polévka
Oldřich Stránský | Archiv Paměti národaAby měl člověk vůbec nějakou šanci v Osvětimi přežít, musel se rychle zorientovat v tamějších podmínkách – a hlavně mít hodně velké štěstí. Pan Stránský se dokázal díky kamarádovi zorientovat celkem rychle a štěstí měl také. Tak se mu podařilo získat práci v Leichenkommandu mezi nosiči mrtvol – a měl nárok na zvláštní příděly polévky.
Jedeme do Terezína!
Toman Brod | Archiv Paměti národaToman Brod odjel s matkou a bratrem v roce 1942 do Terezína. Jako malý kluk si při nástupu do vlaku tehdy ještě neuvědomoval, jak tragická tato cesta bude.
Procházkovým tempem do plynových komor
Toman Brod | Archiv Paměti národaToman Brod přežil vyhlazovací tábor Osvětim a může o něm podat svědectví. Vypráví, jaké to bylo, když do Osvětimi přijely transporty, a že lidé, kteří šli vstříc své smrti v plynových komorách, netušili nic o svém hrozném osudu.
Hledají se typografové
Adolf Burger | Archiv Paměti národaAdolf Burger popisuje, jak se měl hlásit u Rudolfa Höße. Vedoucí osvětimského tábora mu potom oznámil, že odjíždí z Osvětimi – bude pracovat jako typograf.
Slušnost pana Mengeleho
Adolf Burger | Archiv Paměti národaHned po příjezdu do Osvětimi byl transport pana Burgera vystaven selekci. Z 800 lidí jí prošlo jen 59. Burgerova manželka Gisela ne.
Balení na cestu do Osvětimi
Adolf Burger | Archiv Paměti národaAdolf Burger se na Slovensku zapojil do odbojové činnosti. Byl však odhalen, a proto byl spolu se svou ženou Giselou poslán do Osvětimi. Popisuje přípravy na transport a transport samotný.
Udělali ze mě padělatele
Adolf Burger | Archiv Paměti národaV Sachsenhausenu z něj udělali padělatele. Museli padělat úplně všechno – britské libry, pasy, dokumenty...
Osvětimské postele
Pavel Oliva | Archiv Paměti národaPavel Oliva vzpomíná na podmínky, v nichž osvětimští vězni spali.
Práce v lágru
Pavel Oliva | Archiv Paměti národaPavel Oliva vzpomíná, jak těžkou a nesmyslnou práci museli vězni vykonávat. On sám měl relativně štěstí a dostal se k práci čističe kanálů.
Do Terezína s nadějí
Eva Roubíčková | Archiv Paměti národaEva Roubíčková vypráví, proč její rodina bez odporu nastoupila do transportu do Terezína – jednou už svůj domov ztratili a cítili se vykořenění. Nemysleli, že to bude v Terezíně o tolik horší.
Pomoc z vně terezínských hradeb
Eva Roubíčková | Archiv Paměti národaEvu Roubíčkovou, která pracovala v zemědělství, si vyhlédl Karel Košvanec, železničář z Bohušovic, a posílal skrze ni vězňům do Terezína jídlo.
Co má opravdovou hodnotu
Eva Roubíčková | Archiv Paměti národaEva Roubíčková vysvětluje, jak se po Terezíně změnila: věci pro ni neměly hodnotu. Poznala, že důležití jsou lidé.
Osudy rodiny během války
Anna Magdalena Schwarzová | Archiv Paměti národaAnna se svou maminkou byly v prvním transportu do Terezína, tatínek zemřel v Osvětimi, bratr bojoval v britské RAF.