Protektorát Čechy a Morava

15. března 1939 začala německá armáda okupovat zbytek českého území, o den později byl nad ním Hitler vyhlásil tzv. protektorát Čechy a Morava, který byl přímo vtělen do územního rámce říše a zanikl spolu s ní na konci války.

Okupační správa odstranila poslední zbytky občanské společnosti, demokratická práva a svobody všech obyvatel protektorátu byly systematicky porušovány. Rozhlas a tisk byly podrobeny cenzuře a národně orientované české spolky a politické organizace byly rozpuštěny (Sokol, Junák, legionářská sdružení atd.). Německá správa uzavřela České vysoké školy  již v roce 1939 , mladí lidé byli posíláni na nucené práce do Německa, Židé a Romové deportováni do koncentračních táborů.

 Nacisté využívali Čechy jako levnou a zároveň i kvalifikovanou pracovní sílu. Byli proto ochotni k určitým ústupkům: například vůči českým dělníkům užívali zastrašování v kombinaci s uplácením v podobě slušných platů a přídělů nedostatkového zboží (tuky, cukr aj.). Okupanti tolerovali lehčí nepolitické formy zábavy, klasickým příkladem je literatura a film. Právě v období protektorátu byla natočena řada dodnes populárních a reprízovaných filmů s hereckými hvězdami, jakými byli Adina Mandlová, Lída Baarová, Vlasta Burian či Jaroslav Marvan. Mimořádně populární byly sentimentálně laděné nacionálně orientované filmy přibližující život významných osobností české historie (František Kmoch) nebo zfilmované oblíbené romány (Babička, Jan Cimbura). 

Ke každodennosti protektorátu patřil přídělový systém, dvojjazyčné nápisy, přejmenovávání ulic či třeba konfiskace zvonů k válečným účelům. Postupná germanizace doprovázená rasovým výzkumem byla předzvěstí tzv. konečného řešení české otázky, v jehož rámci mělo dojít k poněmčení, vysídlení či likvidaci obyvatelstva na základě rasy a politického smýšlení. K tomu však nedošlo především díky hospodářské situaci, která vyžadovala pracovní nasazení českého obyvatelstva.