- Fotografie 16
- Video 0
- Pamětnické klipy 23
- Archivní klipy 0
- Příběhy 20. století 3
Poté, co byly v březnu 1939 třetí říší obsazeny zbytky Čech a Moravy, rozhodla se celá řada dřívějších československých občanů odejít za hranice a bojovat tam proti nacistickému Německu.
Cesty mnohých vedly zpočátku zejména přes Polsko (po jeho obsazení pak oklikou přes Balkán) do Francie, kde byli nuceni vstoupit do cizinecké legie. Teprve po napadení Francie Hitlerovým Německem byli z této služby vyvázáni a začali se podílet se obraně země, úspěchy sklízeli především českoslovenští letci. Francie však kapitulovala a českoslovenští vojáci byli evakuováni do Velké Británie, kde také sídlila exilová vláda a prezident Beneš.
Po pádu Francie zůstala část Čechoslováků uvězněna na Středním východě, podařilo se je však zorganizovat a poté významně přispěli do dění na afrických bojištích, vyznamenali se především při obraně libyjského Tobruku. Tito vojáci byli později, v průběhu roku 1943, přemístěni do Velké Británie, odkud pokračoval jejich boj proti nacismu, ať už ve vzduchu (v rámci RAF), nebo později i na souši – od srpna 1944 obléhala Československá samostatná obrněná brigáda francouzský přístav Dunkerque.
Čechoslováci však zasáhli i do bojů na východní frontě. Zde se díky diplomatickému úsilí Heliodora Píky v červenci 1942 zformoval 1. československý samostatný polní prapor. Řada jeho příslušníků strávila předchozí měsíce v sovětských pracovních táborech, kam se dostala po porážce Polska, bylo mezi nimi také mnoho židovských uprchlíků. Pod velením generála Ludvíka Svobody byl tento prapor nasazen počátkem roku 1943 na frontu poblíž Charkova, kde svedli bitvu o Sokolovo. Později se zapojili do bitvy o Kyjev i do dalších operací Rudé armády na východní frontě. Na jaře 1944 byla jednotka doplněna o dobrovolníky z řad volyňských Čechů a transformována v 1. československý armádní sbor. Ten byl záhy po vypuknutí Slovenského národního povstání nasazen do bojů na Dukle. Na podporu povstání byli povoláni také někteří letci z Velké Británie v čele s Františkem Fajtlem. Slovensko však museli kvůli porážce SNP brzy opustit a znovu se vrátili až s Rudou armádou.