Proti­komunistický odboj

Odboj proti komunistickému režimu nese v československém kontextu označení „třetí“, přičemž je však zřejmé, že se od protirakouského i protinacistického válečného odboje podstatně liší.

Chápeme jej jako úmyslnou a aktivní činnost směřující k poškození, narušení či svržení komunistického režimu, vystoupení na obranu perzekvovaných osob, obranu před komunistickými represáliemi či snahu vybojovat na režimu dodržování a rozšiřování základních lidských práv a svobod. Rozdíl mezi pojmy odboj a odpor je dán mírou aktivity, osobního nasazení a zejména pak podstoupeného osobního rizika každého jedince.

Kořeny protikomunistického odporu sahají již do období třetí republiky, kdy se řada lidí marně snažila zabránit komunistům chopit se moci. Navzdory atmosféře strachu a začínajících perzekucí se mnozí nesmířili s výsledkem únorového převratu v roce 1948 a snažili se proti novému režimu aktivně vystupovat. Důvody a motivace byly přirozeně různé a lišily se případ od případu. Mnoho lidí nedokázalo žít v nově nastoleném nedemokratickém komunistickém režimu z principiálních důvodů, jiných se komunistická politika existenciálně dotýkala – byli zařazováni do nepřátelských kategorií, zbavováni majetku, vyhazováni z práce, jejich blízcí se stávali oběťmi vykonstruovaných politických procesů či policejního násilí.

Za příslušníky třetího odboje jsou považováni lidé, kteří se nesmířili s rolí pasivní oběti nebo pouhého přihlížejícího komunistickým nezákonnostem. Zakládali odbojové skupiny, rozšiřovali protikomunistické letáky, podporovali perzekvované osoby nebo jejich rodiny, převáděli lidi za hranice, stávali se kurýry západních zpravodajských služeb, hromadili zbraně a získávali další osoby v očekávání brzké války nebo protikomunistického povstání. Tyto formy odboje jsou typické především pro počátek padesátých let, s postupem času se však vzhledem ke společenské i geopolitické situaci proměňovaly. V období normalizace tak měl odpor proti režimu především formu zakládání protestních hnutí a organizací, organizování petic, dovážení zakázané literatury či vydávání a rozšiřování samizdatu.